S Danielou Adámkovou jsme nahlédli do reiningového světa

- 31 / 10 / 2019 -

V aktuálním vydání 5/2019 nahlížíme s Danielou Adámkovou do reiningového světa

Daniela Adámková měla to štěstí, že se ke koním dostala již v dětství. Během svého života měla nespočet úžasných příležitostí pro načerpání nových a velice cenných zkušeností, které nyní zúročuje při práci s koňmi na vlastním ranči, který se nachází kousek od Brna. Svůj život naplnila velkou touhou, pílí a vytrvalostí, a i když je to obrovská dřina, stojí to rozhodně za to. Takový je totiž reining!

Kdy ses rozhodla, že reining budou tvou disciplínou?

Moje máma dříve jezdila a mne to ke koním táhlo, téměř jako každého, od mala. Asi od svých šesti let jsem chodila do Jezdecké školy v Řícmanicích, kde jsem začínala na flekatém poníkovi jménem Dolar. O pár let později jsem začala jezdit u naší rodinné známé, Kateřiny Krejčí, na Stanoviskách, poskytla mi hřebce jménem Palermo. K westernovému ježdění jsem se dostala ve svých zhruba třinácti letech, když mne vzala má kamarádka s sebou na mistrovství republiky na Čeladnou, kde jsem viděla jezdit Kláru Šálkovou, Lukáše Brůčka a další zvučná jména. A právě s Lukášem jsem asi o deset let později začala pracovat v německé reiningové stáji.

Kdo byl tvým úplně prvním vlastním koněm?

Mým prvním koněm se stala kobyla českého teplokrevníka Sanny, kterou jsem jako dvouletou dostala od mého táty, když mi bylo zhruba třináct let. A co si budeme povídat, nebyl to úplně dobrý začátek, koupit teprve dvouletou kobylu. Ale díky trenérům, které jsem měla k dispozici, jsme to se Sanny zvládly a společně jsme složily licenci WRC a začaly se tak účastnit westernových závodů. Sanny mám stále na našem ranči a dělá nyní radost dětem.

Když už je řeč o ranči, povíš nám o něm více?

Rockwall Ranch se nachází asi půl hodiny od Brna, kousek od Tišnova. Naším hlavním zaměřením je především westernové ježdění. Veškeré koně jezdím přímo já sama. Aktuálně máme k dispozici sedm boxů s paddocky a také venkovní boxy, ve kterých jsou další čtyři koně a ti mají neomezený pohyb mezi boxy a pastvinou. Na ranči máme také kruhovku, venkovní jízdárnu, pěkné čisté výběhy a zázemí pro majitele koní a jezdce.

Představíš nám blíže reining?

Reining je opravdu náročná westernová drezurní disciplína. Hlavním cílem této disciplíny je demonstrování ovladatelnosti a přiježděnosti koně, jehož každý pohyb má být plně pod kontrolou a kůň by měl na veškeré pobídky reagovat velmi přesně a také ochotně. Celkem je vypsáno dvanáct reiningových úloh a bodování této disciplíny vždy začíná na 70 bodech. Rozhodčí poté body přičítá, nebo odečítá za provedení manévru, v rozsahu 1,5 bodu do plusu (excelentní provedení), nebo do mínusu (velmi špatné provedení). V České republice během sezóny probíhá přibližně patnáct závodních víkendů.

Manévry, které se v reiningu objevují, jsou tyto: sliding stop, rollback, couvání, spin, kruh, přeskok, prodleva a chůze do kolbiště.

  • Sliding stop je v podstatě nejznámější a nejtypičtější prvek, ve kterém kůň přejde z plného trysku do zastavení. Právě při zastavení by měl kůň ohnout záda a sklouznout se na podsazených zadních nohách, zatímco jeho přední nohy doklusávají.
  • Rollback navazuje na sliding stop. V momentě, kdy kůň zastaví, provede obrat o 180°. Poté naskočí do cvalu. V celé úloze musí být předveden jeden rollback na pravou a jeden na levou stranu.
  • Couvání taktéž navazuje na sliding stop. Kůň musí při tomto manévru ochotně zacouvat minimálně na vzdálenost tří metrů.
  • Spinem se rozumí otočka o 360° okolo nehybné vnitřní zadní nohy. Přední nohy by se během spinu měly pohybovat v klusovém tempu a opisují kruh. V úloze se provádí čtyři otočky, které plynule navazují na sebe a je kladen velký důraz na přesné zastavení.
  • Kruhy jsou v podstatě největší část celé reiningové úlohy. Jsou prováděny celkem tři kruhy na levou ruku a tři kruhy na pravou ruku. Z toho jsou předvedeny dva rychlé velké kruhy a jeden malý pomalý kruh.
  • Přeskoky jsou v rámci reiningové úlohy předváděny na kruzích z levého cvalu na pravý a naopak. Musí být proveden bez přerušení cvalu v rámci jednoho skoku a v předem určeném místě.
  • Prodleva může být v reiningové úloze hned několikrát. Během tohoto manévru musí kůň ukázat, že dokáže klidně a vyrovnaně stát a čekat na pobídku jezdce k další práci.
  • Posledním prvkem, který je důležité zmínit, je chůze do kolbiště. Jedná se v podstatě o úplně první prvek, kterým začíná celá reiningová úloha. Chod koně je v rámci tohoto prvku předem definován, může jím být krok, klus, ale také cval. Prvek je zakončen ve středu arény, kde jezdec koně zastaví nebo přejde do kroku a odtud pokračuje dál.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch a do čeho teď dáváš nejvíce energie?

Nějaké stužky a poháry na ranči ve vitríně rozhodně mám, ale nejvíc si cením toho, že jsem měla možnost jezdit skvělé koně a pracovat se skvělými trenéry jako je Gerold Dautzenberg, prezident Rakouské asociace Quarter Horse, u kterého jsem byla od roku 2009. Učila jsem se také pod Zuzanou Pačesovou, jak obsedat mladé koně, ale i jak trénovat sportovní koně. Další důležitou součástí mojí cesty za zkušenostmi byla letenka do Německa, kde jsem pod vedením Lukáše Brůčka pracovala s reiningovými koňmi všech věkových skupin.

Dříve jsem doma v České republice nevydržela ani měsíc, potřebovala jsem být neustále v pohybu a učit se novým věcem, jezdit ideálně deset koní denně. To byl můj směr, cesta i cíl. Posledních pár let jsem se ale zaměřila na budování vlastního malého ranče, kde se aktuálně věnujeme ustájení a výcviku westernových koní. Máme příjemný kolektiv lidí, který funguje jako tým, a děláme společně to, co nás baví.

Co se týče závodů, není to úplně moje priorita, na závody si ráda zajedu, chci to ale brát jako zpestření, dovolenou a za ničím se nehnat. Letos jsme byli zhruba na šesti závodech a všechny jsme si užili. Mě ještě čeká Mistrovství České republiky s koněm Ooh Grays Dunit, kterého na reining připravuji již třetím rokem a tato závodní sezona je pro něj první.

Co je tvým cílem při přípravě mladých koní, kteří se budou později věnovat reiningu?

Koník by měl mít především pěkný pohyb. Měl by být lehký, obratný, měl by mít prostornější vyrovnané chody a být „volný v ramenou“. Zároveň by měl reagovat jemně na udidlo, nohy, sed, ale i hlas jezdce. Měl by být dobře prostupný to znamená, že by měl ochotně provádět ustupování na holeň, dovnitř záď, a to ve všech chodech. Stavba těla každého koně je pochopitelně různá, někdo má rád delší a větší koně, někdo naopak menší, čtvercové rámce. Důležité ale je, aby měl kůň talent do manévru a byl dobrý v hlavě. Některé linie koní jsou temperamentnější, jiné mají naopak předurčenou mírnou povahu.

S tréninkem se u sportovních koní začíná mezi druhým a třetím rokem. Já s koňmi v začátku pracuji zhruba patnáct minut denně ze sedla na základní proježděnosti. Po základním výcviku dávám koním půl roku pauzu a náročnější manévry nechávám na jejich třetí až čtvrtý rok života.

 

CHCETE SI PŘEČÍST VÍCE? Pokračování najdete ve Světě koní číslo 5!

Text a foto: Martina Burianová

 
 

Magazín o všem ze světa koní

Originální a inspirující rozhovory pro lidi jako jste vy: jezdci, majitelé i chovatelé koní. V časopisu Svět koní nahlédnete zblízka do světa jezdectví, a to jak sportovního, tak rekreačního.

Roční předplatné

399 Kč / 6 čísel